Laureáti Ceny Jože Plečnika 2021
Teodor Reinhold
Narozen v roce 1967 ve Slavičíně.
Po vyučení mechanikem automatizační techniky zakončené maturitní zkouškou jsem nastoupil na základní vojenskou službu u Hradní stráže, jako mechanik elektronických zabezpečovacích systémů. Po ukončení základní vojenské služby mi byla nabídnuta práce na Federální správě VB, jako technik elektronických zabezpečovacích systémů. V roce 1992 jsem ukončil práci ve státní správě a založil svou firmu na Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob se zaměřením na zabezpečovací, požární a kamerové systémy. V roce 2008 jsem zakoupil v aukci, jako fyzická osoba, zámecký komplex ve Fulneku skládající se z budovy Horního zámku, budovy Dolního zámku a zámecké zahrady. V té době byl zámek zapsán na seznamu nejohroženějších kulturních památek. V roce 2009 jsem započal s rekonstrukcí budovy Horního zámku. Po 10 letech jsem dokončil celkovou rekonstrukci budovy Horního zámku. V roce 2019 jsem začal s postupnou rekonstrukcí budovy Dolního zámku. Předpokládaná doba dokončení budovy Dolního zámku a celého zámeckého komplexu je v roce 2029. V rámci města Fulnek jsem členem komise pro Regeneraci městského sídla.
Ing. Václav Kotásek
Narodil se v roce 1971. Po maturitě na Střední průmyslové škole stavební v Ostravě studoval brněnskou Stavební fakultu VUT. Po jejím absolutoriu v roce 1994 nastoupil náhradní civilní službu na děkanství v Místku, kde mu byl svěřen úkol organizovat opravy kostelů v Místku a okolí. Toto působení mu bylo skvělou průpravou pro další práci v oboru obnovy kulturních památek. Po vzniku ostravsko-opavské diecéze v roce 1996 přešel na Stavební odbor biskupství, kde pracuje nepřetržitě 25 let, nejprve v pozici stavebního technika a od roku 2005 ve funkci vedoucí Stavebního odboru. Ve své pozici přispěl k obnově desítek kostelů, far, kaplí a dalších staveb v celé ostravsko-opavské diecézi. Mezi nejvýznamnější akce, na nichž se podílel, patří například obnova kostela sv. Václava v Moravské Ostravě, kostela sv. Benedikta v Krnově-Kostelci, kostela Panny Marie Bolestné v Novém Jičíně, kostela sv. Martina ve Frenštátě pod Radhoštěm a řada dalších. Kuriozitou byla r. 2016 realizace obnovy památníku lišky Bystroušky v hukvaldské oboře a navrácení nové bronzové sochy lišky na místo původní zcizené. Při obnovách vyhořelého dřevěného kostela sv. Kateřiny v Ostravě-Hrabové a vyhořelého dřevěného kostela Božího Těla v Třinci-Gutech spolupracoval úzce s Ing. Závadou, předním odborníkem na obnovu památek lidové architektury. Na základě zkušeností s obnovou vyhořelých dřevěných kostelů se snaží o nalezení vhodného modelu protipožárního zabezpečení dřevěných památek v ostravsko-opavské diecézi a o jejich 3D dokumentaci. Zvláštní pozornost při své práci věnuje obnově památek v zanedbaných místech Bruntálska a Jesenicka. Ve své obci Sviadnov je od roku 2014 zastupitelem, členem Stavební komise, v letech 2014–2018 byl jejím předsedou. Od r. 2015 se zde také zapojuje do organizace Noci kostelů. Rovněž je aktivní ve skautském hnutí, kde pomáhá radou a pomocí se zajišťováním finančních prostředků oddílům Junáka při stavbách a opravách skautských kluboven.
Zdeněk Oravec
Vyučen v oboru tesař na středním odborném učilišti v Krásném Březně, Ústí nad Labem 1978–81.
V letech 1984–1989 pracoval jako tesař u Pozemních staveb Ústí nad Labem.
Květen roku 1989 začal pracovat jako občan poskytující služby v oboru tesař, v roce 1992 vzniklo živnostenské oprávnění. V zaměstnaneckém poměru u stavební firmy v Litoměřicích v letech 1995–1998. Od druhé poloviny roku 1998 až do současné doby pracuji jako živnostník. Ženatý s první manželkou již od roku 1984. Syn Lukáš 35 let. Bez politické příslušnosti. Zastávám funkci regionální přednosty Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů České republiky v ústeckém regionu.
Seznámení s činností firmy
Tesařství Zdeněk Oravec, se zabývá dvacet let obnovou kulturních památek v Ústeckém kraji. Jedná se především o obnovy či opravy dožilých částí konstrukcí krovu, stropu, podstávek, pavlačí, zvonových stolic, roubených a hrázděných staveb tradičním tesařským způsobem. Dobou technologií opravíme (či) vyměníme dřevěné prvky poškozené v jakémkoliv rozsahu. Při opravách významných kulturních památek trámy tesáme z kulatiny – vrubováním –hrubováním –lícováním. Spojování konstrukčních prvků provádíme šikmo čelními pláty, jištěny kalibrovanými kolíky a hmoždíky. Dále provádíme obnovy a výměny střešní krytiny a klempířských prvků, opravy fasád a stavby atypických lešenářských konstrukcí.
Stručný náhled do realizovaných akcí.
Kalich – Od roku 2019 je realizována akce obnova domu pod bání – kalich v Litoměřicích. Na této akci se povedlo: natěžit původní dřevinu – jedli bělokorou, svázat do vorových tabulí a máčet po dobu tří měsíců v živé vodě. Další vorové tabule máčet po dobu šesti měsíců v mrtvé vodě. Vorové tabule splavit v prameni do litoměřické náplavky. Pramen měl všechny dobové náležitosti jako: rudlata, houžve, stluky, žabky, oušení, nožice a plně funkční šrek. Splavené dřevo se dopravilo na Litoměřické náměstí, kde bylo po dobu jednoho měsíce tradičně tesáno za dohledu občanů. Na tesané prvky se uskladnily a v roce 2020 se při opravách Kalicha postupně zabudovali. Tato akce uspěla na druhém místě v soutěži Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů České republiky. V současné době se provádí výměna střešní krytiny.
Obec Milešov – V zámecké zahradě byla realizována oprava střešní krytiny a mansardového krovu na centrální části a přilehlých ryzalytů. Dle dendrologické průzkumu zde byly nalezeny prvky krovu z let 1598. Jednalo se o nejstarší mansardovou konstrukci v České republice. Byla provedena nezbytně nutná oprava konstrukce
krovu a střešní krytina-štípaná smrková šindel v celém rozsahu. Dále v této obci jsme provedli opravu krovu a výměnu střešní krytiny na kostele sv. Antonína Paduánského.
Obec Dolní Podluží – Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské
Záchrana kostela z havarijního stavu stropu, který hrozil zřícením. S pomocí občanského sdružení se podařilo skoro nemožné, ale povedlo.
Obec Třebenice – Obnova zvonice na starém hřbitově. Oprava dožilých částí konstrukce a prkenného deštění.
Tato akce vyhrála třetí místo v soutěži vyhlášené Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR jako mistrovské dílo.
Obec Dlažkovice – Kostel sv. Václava, kompletní rekonstrukce krovu a sanktusníkové věže, střešní krytiny a klempířských prvků.
Lovosice – Kostel sv. Václava, obnova střešní krytiny a dožilých částí krovu.
Obec Levín – Kostel Povýšení Svatého kříže, obnova střešní krytiny a dožilých částí konstrukce krovu a sanktusníkové věže.
Novosedlice – Kostel sv. Valentina, obnova dožilých částí konstrukce krovu, stropu, sanktusníkové věže ze 70% nové.
Osek – Hospodářské nádvoří kláštera, oprava Empírového ovčína, dřevěné konstrukce trámy v délkách až 16 m.
Lidová architektura
Obnova dožilých částí konstrukcí roubení hrázdění, pavlače, podstávky a lomenice.
Provedené v obcích: Dolní Lukavice, Chudoslavice, Těchobuzice, Lukov, Starý Týn, Dolní Nezly, Chotiměř, Památková rezervace Litoměřice.
Obnova střešních krytin a krovů. Včetně fasád na měšťanských domech v historickém centru Litoměřic.
Dům u pěti panen, Mírové náměstí Litoměřice se umístnil na prvním místě v krajském kole.
Spolupráce,
Naše firma spolupracuje s učilišti v Ústí nad Labem Krásné Březno s oborem tesař a v Litoměřicích s učilištěm v oboru klempíř.
Zveme učně na stavby, případně k nám chodí na praktickou výuku. Dále při opravách památek spolupracujeme s centrem digitalizace a zaměřování při UJEP v Ústí nad Labem.
Luděk Dvořák
Umělecký truhlář a řezbář
Restaurátor nábytku, nesmírně zajímavý a inspirující člověk, který stojí za některými významnými projekty. Vyrostl v truhlářské rodině, práce se dřevem je pro něj tedy srdeční záležitostí. Vyučil se tesařem a později i uměleckým truhlářem. Zájem o historii v něm probudila hlavně babička, se kterou od malička cestoval po hradech a zámcích, na Orlíku. Jeho prvními učiteli byli sběratel starožitností Josef Buřič a soukromý učitel pan Kobera, který jej po čase doporučil do soukromé restaurátorské firmy v Praze. Restaurátorské práce pro Pražský hrad a shoda příznivých okolností mu otevřely cestu k téměř desetileté spolupráci s rodinou Schwarzenbergů.
Dalším jeho působištěm se stalo Valašské muzeum v přírodě na opačné straně republiky, kde se nejprve podílel na restaurování nábytku pro připravovanou výstavu (Městečko pod Radhoštěm). V té době se intenzivně věnoval výrobě a zpracování galalitu. Při běžné muzejní konzervátorské práci si našel čas i na výrobu a zkoušení původních i vlastních receptur na ošetřování dřeva proti dřevokaznému hmyzu.
Po požáru chaty Libušín na Pustevnách, národní kulturní památky, která byla postavena podle návrhu světoznámého architekta Dušana Jurkoviče v roce 1899, se stal jedním z členů odborného týmu, který se podílí na její obnově. Úkolem Luďka Dvořáka bylo zjistit a popsat, jaké používali tesaři a truhláři v době Jurkoviče pracovní postupy a nástroje. Velké úsilí věnuje tomu, aby při obnově památky převažovala ruční práce, aby řemeslo našich předků nezaniklo. Řemeslníci procházeli jeho dílnou, kde se znovu učili tradičnímu opracování dřeva. Jak sám uvádí: „Libušín je krásná lidová práce a tady se opravdu mnohé povedlo. Pro mne je to radost potkávat na Libušíně lidi, které pro takovou věc nadchnete. Tady vidím smysl té mé práce, i když je to pro mne velmi náročné“. Neméně důležitý (zásadní) byl jeho podíl na radikální změně barevnosti památky i druhu použitých barev a to nejen Libušína ale i sousední Maměnky. Jeho návrhy barev využijí také při rekonstrukci Jurkovičova domu v Luhačovicích.
Dalším zajímavou pracovní výzvou byla pomoc při restaurování pernštejnské dubové truhly z roku 1486 na ukládání písemností, která je majetkem muzea v Pardubicích a v autentické podobě se dochovala až do dnešních dnů.
Nelze opomenout projekt ministerstva kultury NAKI II., kde se Luděk Dvořák spolu s kolegy zabývá zpracováním dřevěných stavebně konstrukčních prvků a jejich povrchovou úpravou napříč staletími. Dále se zde věnuje i nátěrům hovězí krví, kde již byly patentovány čtyři užité vzory na jejich výrobu, povrchovým úpravám nábytku, jako jsou kaseinové a olejopryskyřičné laky. „Velkým potěšením a určitou satisfakcí jsou pro mě v posledních letech workshopy a přednášky, kde mohu předávat své zkušenosti z praxe. Ještě před pár lety by mne ani ve snu nenapadlo, že budu mít možnost vyučovat nejen studenty, ale i možnost přednášet pro odborníky z NPÚ, na školách jako je ČVUT či Karlova Univerzita. Ale čeho si nejvíce vážím, jsou pravidelné přednášky na Vaší uměleckořemeslné škole Podkovářské, kde jsem měl možnost vystudovat nejen já, ale i můj syn Luděk, který pokračuje nejen ve stejném oboru, ale i na stejném místě – na Orlíku u rodiny Karla Schwarzenberga.“
Motto: „Práce pro mě začíná tam, kde ostatní řeknou, že to nejde.“
Ing. arch. Karel Janča
Studoval FA VUT Brno s ukončením v roce 1989 diplomovou prací pod vedením prof. Ing. arch. Miloslava Kramoliše a doc. Ing. arch. Jaroslava Sedláčka. Do roku 1991 byl zaměstnán ve firmě Stavoprojekt Brno. Poté se vrátil do rodného Rožnova pod Radhoštěm, kde zakládá soukromou praxi, kterou doposud vede. V letech 2012–2016 přednášel a byl lektorem na Letních školách architektury pořádaných Akademii architektury. V současné době se podílí jako generální projektant na vzniku nového areálu Kolibiska Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Národního muzea v přírodě nejen jako architekt, ale i jako člen, v roli předsedy stavební Komise Rady města Rožnova pod Radhoštěm se aktivně podílí na rozvoji města a regionu. Jeho filozofií je místo bourání, které nezvratně devastuje prostor, citlivé konverze bez ztráty stavební podstaty, která umí nalézat další způsoby existence objektů s změnou uživatelského režimu s novým životem a hlubokým smysl nové existence.
Jeho úspěšnou revitalizaci představuje např. rožnovská bývalá Brillova továrna z konce 19. století, která se stala víceúčelovou budovou, jež velkorysou rekonstrukcí obohatila město o nové těžiště na pravém břehu řeky Bečvy.
Leo Brill, vídeňský podnikatel, zahájil na svou dobou velmi progresivní mechanickou výrobu pleteného zboží při využití parních strojů. Leo Brill se řadil k osvíceným kapitalistům, který přispíval k rozvoji lokality a měl úzký vztah ke svým zaměstnancům. Po druhé světové válce byla továrna znárodněna, měnila název (Moravské pletárny, LOANA), ale pořád fungovala spatřila k největším zaměstnavatelům ve městě. Její ponožky nosila prakticky celá republika. K útlumu došlo až na přelomu 20. a 21. století, především nepodařenou privatizací (2009). K zásadnímu zlomu došlo v roce 2013, kdy byla ukončena po více než stovce let nepřetržitá výroba. Objekt v tomto roce koupil Jiří Študent, majitel firmy Neovit, který spolu a architektem Karlem Jančou bývalou fabriku rekonstruuje a oživuje. Jiří Študent jako investor vše financoval z vlastních prostředků bez dotace, fondů a jiných forem veřejné podpory. V době, kdy se málokdo rozhodne podnikat „za vlastní“ tento přístup zaslouží respekt.
Karel Janča je autorem, který architekturou dokáže vyprávět. Má mimořádný cit a smysl pro uchopení ducha místa (genia loci), do něhož jako architekt umí tvůrčím způsobem geniálně vstoupit a kultivovat ho. Jeho interpretace jsou přesné, logické a vyznačují se výtvarnými kvalitami.
Novou Brillovku pojal v širších souvislostech. Chtěl, aby se budova zapojila do urbanismu města, do jeho rostlé struktury. Tento „městotvorný“ potenciál bezezbytku naplnil, když budovu z různých směrů otevřel, vytvořil v ní krásnou pasáž, několik průchodů a před jižním křídlem nechal terén zvolna klesat, čímž získala energii a čerstvé proudění.
Další podstatnou roli sehrává parter, který je využíván škálou drobných obchodů s pestrou nabídkou (lékárna, zdravá výživa, kavárna, řeznictví, kadeřnictví, občerstvení, papírnictví, zverimex apod). Vyšší podlaží slouží lékařským praxím.
V nenápadné nástavbě severního křídla s dvěma novými podlažími je začleněna víceúčelová terasa a ubytovací prostory. Terasa našla okamžité využití pro slavnosti, recepce, a další zájmy pro povzbuzení duše i těla. Lidé tu intenzivně vnímají sepětí s okolní přírodou. Vnější forma Brillovky naznačuje, že jde o stavbu nadčasových ambicí.
Ocenění:
• Hlavní cena Stavba roku ZK 2018, kategorie Rodinné domy,
Rekonstrukce a přístavba rodinného domu Čechova 511, Rožnov
pod Radhoštěm
• Čestné uznání Stavba roku ZK 2019, kategorie Stavby občanské
vybavenosti, Výstavní galerie STAGE GARDEN, Rožnov pod Radhoštěm
Výběr z prací:
• Brillovka, revitalizace průmyslového objektu, Rožnov pod
Radhoštěm
• Čechova 511, Rekonstrukce a přístavba rodinného domu, Rožnov
pod Radhoštěm
• Muzeum sklářství Karolinka
• Vila K. Krystýnka, rekonstrukce funkcionalistické vily od arch.
Lubomíra Šlapety, Rožnov pod Radhoštěm
• Lávka přes Bečvu, osvětlení, Rožnov pod Radhoštěm
• Výstavní galerie STAGE GARDEN, Rožnov pod Radhoštěm
• Nádražní 34, rekonstrukce a přístavba měšťanského domu,
Rožnov pod Radhoštěm
MUDr. Eva Nováková
Paní MUDr. Eva Nováková patří k nejvýznamnějším osobnostem kulturního a společenského dění nejenom v Kroměříži. Jak zápis kroměřížských památek na listinu UNESCO v roce 1998, tak i její aktivity na poli pořádání mezinárodních konferencí či festivalů mají význam pro celý Zlínský kraj. Kroměřížské památky jsou doposud jedinými, které jsou ve Zlínském kraji zapsány v seznamu UNESCO.
Po založení Klubu UNESCO v roce 1991 pomáhala při navazování kontaktů s odborníky z Prahy a dalších měst s památkami na seznamu UNESCO. Od roku 1996 pracovala jako místopředsedkyně klubu, v roce 2004 se stala jeho předsedkyní. Klub každoročně organizuje konference, mezi jejichž účastníky patřily i přední politické a intelektuální osobnosti: prezident Václav Havel, premiér Vladimír Špidla, předseda Senátu PČR Petr Pithart, prezidentka Generální konference UNESCO Jaroslava Moserová, předsedkyně akademie věd Helena Illnerová, arcibiskup Jan Graubner a další. V letech 1992–2001 byly konference inspirovány Desetiletím výchovy k lidským právům, ústředním tématem následující dekády se stalo Dobrovolnictví a dárcovství (obnova občanských ctností), a to ve spolupráci s Národním dobrovolnickým centrem Hestia. Klub UNESCO pořádá každé dva roky ve spolupráci s NPÚ konference na aktuální téma historických zahrad.
Je přirozené, že právě v Kroměříži našlo téma historických zahrad svůj prostor, neboť Květná a Podzámecká zahrada představují vrchol zahradní kultury a jsou společně s Arcibiskupským zámkem zapsány na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Klub UNESCO Kroměříž spolupracuje na organizaci festivalu Hudba v zahradách a zámku, kterým od roku 2000 oživuje kroměřížské architektonické skvosty koncerty klasické hudby. Klub pořádá od roku 2000 Dny zahrad a zámku jako připomínku slavnosti, při níž byl Kroměřížanům předán ve Sněmovním sále Arcibiskupského zámku 11. června 1999 oficiální kjótský certifikát o zapsání kroměřížských zahrad a zámku na Seznam památek mimořádných a univerzálních hodnot.
Paní Eva Nováková je držitelkou Ceny města Kroměříže za rok 2015, která je vedením města udělována za podstatný přínos v nejrůznějších oblastech lidské činnosti a za činy hodné občanské pozornosti. V roce 2016 jí byla Zlínským krajem udělena cena Pro Amicis Musae za přispění kulturnímu rozvoji regionu.
Mgr. Rudolf Seifert
Starosta města Holešova (ve funkci místostarosty od roku 1994) V jeho kompetenci jsou kultura a památky, školství, investice, sociální oblast, dotace, rozvoj, mikroregion a propagace města. Před nástupem do politických funkcí pracoval jako vedoucí odboru kultury města Holešova a šéfredaktor místního periodika Holešovsko.
V posledních třiceti letech osobně prosazoval a organizoval základní investiční a rozvojové aktivity města. Má hlavní zásluhu na tom, že město Holešov v roce 2005 odkoupilo od restituentů rozpadající se zámek se zahradou a započalo s velkorysou rekonstrukcí tohoto areálu. Osobně vede a řídí naplnění jeho poslání jako nadregionálního kulturního a společenského centra. Řídí památkářsky mimořádně citlivou rekonstrukci tohoto areálu, která je vysoce hodnocena jak architektonicky, tak památkářsky.
Osobně rovněž inicioval a řídil revitalizaci a rekonstrukci areálu Masných krámů a náměstí sv. Anny včetně trinitářské rezidence v centru města, zajišťoval koordinaci se soukromým investorem a církví v této oblasti. Zajišťoval i výběr uměleckého díla – památníku Smíření v této lokalitě. Jeho iniciativa a vedení zajistila rovněž i další akce, jako vybudování autobusového terminálu, záchranu budovy holešovského vlakového nádraží a výstavbu stadionu Míru.
Marie Skřítková
Marie Skřítková byla dlouhá léta předsedkyní Sdružení pro záchranu barokního hřbitova ve Střílkách, z. s. Téměř 20 let usilovala o obnovu stříleckého barokního hřbitova, vedla sdružení, iniciovala zviditelňování Střílek, památek, získávala nové členy, aktivně zajišťovala průvodcovské služby, s již zemřelým manželem vydali 2 knižní publikace, které detailně popisují historii Střílek včetně barokního hřbitova. Měla zájem a podnítila aktivity k obnovení stříleckého kroje. Svou propagační činností se jí dařilo každoročně navyšovat počet návštěvníků barokního hřbitova ve Střílkách a okolí a tímto přispívala ke zvýšení návštěvnosti celého Zlínského kraje.
Marie Skřítková je v současnosti čestnou předsedkyní Občanského sdružení pro záchranu barokního hřbitova ve Střílkách, z. s. Když tento spolek v roce 2014 zakládala a byla jeho výkonnou předsedkyní, měla za sebou již dlouholetou činnost usilující o záchranu barokního hřbitova ve Střílkách.
Její pole působnosti bylo velmi široké, zejména spočívalo v osvětové činnosti, kdy vysvětlovala nejenom návštěvníkům tohoto hřbitova, turistům, cizincům, ale i státním orgánům a politikům, jak významnou památkou barokní hřbitov ve Střílkách je, jak významnou součástí kulturního dědictví ČR a Evropy tato památka je. lntenzivně publikovala a propagovala historii hřbitova v tisku, pořádala osvětu ve školách, pomáhala studentům univerzit se zpracováním jejich diplomových prací na téma historie Stříleckého hřbitova, nebo v širším měřítku barokních památek. Na hřbitově zajišťoval průvodcovské služby, zorganizovala činnost informačního centra přímo u hřbitova, pro spolek získávala nové členy. A při tom všem ještě se věnovala vyhledávání, sbírání a dokumentování historických faktů týkajících se Střílek, Stříleckého hřbitova, zpracovávala informace z archivů, sbírala místní pověsti. Se svým manželem, dnes již zemřelém, napsali a vydali dvě knižní publikace ,,Městečko Střílky l. a ll.“ které detailně popisují historii Střílek včetně barokního hřbitova.
Mnohé ze shromážděných materiálů ještě dodnes nejsou dostatečně zpracovány. Svou činností a osvětou propagovala barokní hřbitov ve Střílkách v tuzemsku, ale i v zahraničí, takže dnes si tuto památku přijíždějí prohlédnout i cizinci, a to nejen z Evropy, a celkově se zvýšila návštěvnost této památky i širšího okolí Střílek, Chřibů, a tímto přispívala i ke zvýšení návštěvnosti celého Zlínského kraje. I když ze zdravotních důvodů v současnosti musela omezit přímou aktivní činnost na hřbitově, stále je s Občanském sdružení pro záchranu barokního hřbitova ve Střílkách, z. s. v aktivním kontaktu, radí, upozorňuje, navrhuje, píše, publikuje, propaguje. Lze konstatovat, že její myšlenka, záměr zachránit významnou památku Barokní hřbitov ve Střílkách se daří pomocí obce, orgánů samosprávy a státních orgánů uskutečňovat a je to zásluha paní Skřítkové, která na tom i dnes stále má velký podíl.
Ing. arch. Iveta Černá
Iveta Černá se narodila 21. září 1963 v Brně a v loňském roce tak oslavila významné životní jubileum. Je respektovanou teoretičkou architektury; vystudovala architekturu na Vysokém učení technickém v Brně a dějiny umění na Masarykově univerzitě. Od roku 1987 působila 15 let v Národním památkovém ústavu v Brně, od roku 2002 do současnosti je ředitelkou vily Tugendhat, světově významné památky meziválečné funkcionalistické architektury.
Iveta Černá má na starosti řízení, strategii rozvoje a návštěvnický provoz této unikátní stavby i Studijního a dokumentačního centra, které sídlí přímo ve vile. Věnuje se dále vědě a výzkumu v oblasti architektury 20. století a památkové péče, hojně publikuje, přednáší a účastní se zahraničních konferencí, čímž přispívá k dobrému jménu města Brna v kontextu světové kultury. Je aktivně činná v řadě prestižních institucí, např. mezinárodní organizaci pro ochranu památek moderní architektury DOCOMOMO, a je zakládající členkou celosvětové sítě Iconic Houses. Ocenění jí náleží především za mimořádné zásluhy o úspěšnou památkovou obnovu vily Tugendhat, zařazené na seznamu světového dědictví UNESCO.
Dr. Oldřich Janota
Narozen 17.8.1938 v Kroměříži jako páté dítě v rodině truhláře.
Po studiích, včetně základní vojenské služby, začal pracovat v mládežnických organizacích ČSM, sdružení organizací mládeže, tábornická unie, SSM, na úseku tělovýchovy sportu volného času a kultury, od 1977 pracoval jako šéfredaktor hlavní redakce vysílání pro děti a mládež Československé televize kde se podílel na vzniku studia Kamarád, řady úspěšných seriálů jako Arabela, My všichni školou povinní a dalších pořadů pro děti a mládež hlavní redakce dramtických pořadů Československé televize. V roce 1990 vedl tým realizující program OK3 (později ČT3) nahrazující vysílání pro skupinu sovětských vojsk. Poté byl šéfem programu Československé televize.
V roce 1992 odešel z Československé televize do umělecké agentury Foibos, jako šéf dramaturg a šéfproducent byl u vzniku unikátní přehlídky „České divadlo“, která probíhala po celé české republice.
Od roku 1995 byl ředitelem Foibos Bohemia a později Kotěrova centra architektury. Od roku 1998 se intenzivně věnoval architektuře a stavební kultuře. Jako předseda ediční rady, majitel nakladatelství Foibos Books a odpovědný redaktor připravil vydání na 120 publikací o české architetuře a architektuře V4 a Slovinska. Rovněž se podílel jako redaktor a autor na přípravě více než 60 výstav a expozicí. Dalším z jeho počinů bylo založení knižních edicí Slavné vily, Slavné stavby a Památky UNESCO. V roce 2013 byl vedoucím týmu který zorganizoval v Bruselu 13 výstav české architektury, architektury V4 a Slovinska.
