Narodil se v Praze 9 – Dolních Počernicích, svému rodnému městečku na východním okraji Prahy zůstal věrný po celý život. Středoškolská studia strávil na Reálném gymnasiu v Praze X. – Karlíně v letech 1950–1953. Ze svého původního záměru studovat lesnictví se na podnět své realisticky uvažující třídní profesorky Jasněny Kohoutové (později známé disidentky) rozhodl pro studium architektury na ČVUT v Praze. V době studií na fakultě pracoval jako pomocná vědecká síla v Ústavu teorie a dějin u prof. Oldřicha Stefana, ve 4. a 5. ročníku byl prohlášen nejlepším studentem fakulty. Závěrečnou státní zkoušku v roce 1959 složil s vyznamenáním u prof. Františka Čermáka. Ve stejném roce byl přijat do Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (do ateliéru Dobroslava Líbala [1911–2002]). Postgraduální studium absolvoval na Fakultě stavební ČVUT (obor ochrana památek) v letech 1968–1970. Během let 1965–1974 vykonal postupně všechny kandidátské zkoušky a vypracoval práci Staré Město pražské – vývoj uličních čar. Přestože splňoval všechny odborné předpoklady, nebylo mu v roce 1974 (ani později) z politických důvodů umožněno práci obhájit. V roce 1968, po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa vystoupil z KSČ, jejímž členem byl necelé dva roky. K obhajobě došlo až v roce 1993. Od roku 1991 začal postupně působit jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT, v Ústavu památkové péče a rekonstrukce a také v Ústavu dějin architektury a umění. Přednášel v předmětech dokumentace památkových objektů, stavebně historických průzkumů a ochrany archeologických památek. V roce 1992 zvítězil v konkurzu na místo docenta Fakulty architektury ČVUT. Podílel se také na vedení ateliéru. V roce 1994 se na fakultě habilitoval pro obor dějiny architektury a rekonstrukce a ochrany památek.