Laureáti Ceny Jože Plečnika 2019
PhDr. Bohumil Samek
Narozen v roce 1950, rozvíjí v rámci pedagogické a vědecké práce zájem studentů a široké veřejnosti o památkovou péči, dějiny umění a urbanismus. V letech 1975–1987 pracoval v Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody Východočeského kraje v Pardubicích, poté v letech 1987 až 1995 přednášel na FF UK v Praze na Katedře dějin umění. Později působil na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové jakožto vedoucí Katedry výtvarné výchovy a poté též na Fakultě humanitních studií Univerzity Pardubice na Katedře historie. Specializuje se na umění středověku a renesance, církevní dějiny a památky, umění východních Čech, památkovou péči a urbanismus. Jeho publikační činnost je mimořádně rozsáhlá – monografie, hesla v encyklopediích, kapitoly v monografiích, publikace a texty v publikacích a ve sbornících.
Doc. Ing. arch. František Kašička, CSc.
Narozen v roce 1944, je dlouholetý pracovník památkové péče, autor řady publikací, vysokoškolský pedagog a emeritní ředitel NPÚ. Ing. Aleš Krejčů je nominován za jeho zásadní osobní podíl při zakládání systému odborné složky památkové péče, jak byl postupně utvářen a stabilizován od konce 60. let 20. století a posléze při transformaci oboru v 90. letech 20. století. Jím nastavený model sehrál zásadní roli v postupném celostátním sjednocování odborných, provozních, hospodářských a řídících činností odborné organizace státní památkové péče. V roce 2017 obdržel Cenu Ministerstva kultury za památkovou péči.
Ing. Petr Macek, Ph.D.
Narozen v roce 1954, dlouhodobě se věnuje výzkumu v oblasti dokumentace staveb, a to nejen v rámci vlastní dokumentace, ale také z hlediska metodického přístupu. Kromě dokumentace památek se zabývá rovněž výzkumem dějin architektury a patří k významným badatelům v oblasti barokní architektury. Vedle badatelské a publikační činnosti je také pedagogem, což by se dalo označit i za jeho stěžejní přínos pro oblast památkové péče. Je dlouholetým vyučujícím na Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (od roku 1995) a dlouhé období vyučoval také na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Získané zkušenosti předává rovněž mladším kolegům na Národním památkovém ústavu a prostřednictvím přednášek na odborných konferencích a seminářích.
PhDr. Jiří Langer, CSc.
Narozen v roce 1954, dlouhodobě se věnuje výzkumu v oblasti dokumentace staveb, a to nejen v rámci vlastní dokumentace, ale také z hlediska metodického přístupu. Kromě dokumentace památek se zabývá rovněž výzkumem dějin architektury a patří k významným badatelům v oblasti barokní architektury. Vedle badatelské a publikační činnosti je také pedagogem, což by se dalo označit i za jeho stěžejní přínos pro oblast památkové péče. Je dlouholetým vyučujícím na Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (od roku 1995) a dlouhé období vyučoval také na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Získané zkušenosti předává rovněž mladším kolegům na Národním památkovém ústavu a prostřednictvím přednášek na odborných konferencích a seminářích.
Ing. Aleš Krejčů
Narozen v roce 1944, je dlouholetý pracovník památkové péče, autor řady publikací, vysokoškolský pedagog a emeritní ředitel NPÚ. Ing. Aleš Krejčů je nominován za jeho zásadní osobní podíl při zakládání systému odborné složky památkové péče, jak byl postupně utvářen a stabilizován od konce 60. let 20. století a posléze při transformaci oboru v 90. letech 20. století. Jím nastavený model sehrál zásadní roli v postupném celostátním sjednocování odborných, provozních, hospodářských a řídících činností odborné organizace státní památkové péče. V roce 2017 obdržel Cenu Ministerstva kultury za památkovou péči.
Doc. PhDr. Vladimír Hrubý
Narozen v roce 1950, rozvíjí v rámci pedagogické a vědecké práce zájem studentů a široké veřejnosti o památkovou péči, dějiny umění a urbanismus. V letech 1975–1987 pracoval v Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody Východočeského kraje v Pardubicích, poté v letech 1987 až 1995 přednášel na FF UK v Praze na Katedře dějin umění. Později působil na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové jakožto vedoucí Katedry výtvarné výchovy a poté též na Fakultě humanitních studií Univerzity Pardubice na Katedře historie. Specializuje se na umění středověku a renesance, církevní dějiny a památky, umění východních Čech, památkovou péči a urbanismus. Jeho publikační činnost je mimořádně rozsáhlá – monografie, hesla v encyklopediích, kapitoly v monografiích, publikace a texty v publikacích a ve sbornících.
Alexandr Skalický
Narozen v roce 1954, dlouhodobě se věnuje výzkumu v oblasti dokumentace staveb, a to nejen v rámci vlastní dokumentace, ale také z hlediska metodického přístupu. Kromě dokumentace památek se zabývá rovněž výzkumem dějin architektury a patří k významným badatelům v oblasti barokní architektury. Vedle badatelské a publikační činnosti je také pedagogem, což by se dalo označit i za jeho stěžejní přínos pro oblast památkové péče. Je dlouholetým vyučujícím na Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (od roku 1995) a dlouhé období vyučoval také na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Získané zkušenosti předává rovněž mladším kolegům na Národním památkovém ústavu a prostřednictvím přednášek na odborných konferencích a seminářích.
MVDr. Pavel Heřman
Narozen v roce 1944, je dlouholetý pracovník památkové péče, autor řady publikací, vysokoškolský pedagog a emeritní ředitel NPÚ. Ing. Aleš Krejčů je nominován za jeho zásadní osobní podíl při zakládání systému odborné složky památkové péče, jak byl postupně utvářen a stabilizován od konce 60. let 20. století a posléze při transformaci oboru v 90. letech 20. století. Jím nastavený model sehrál zásadní roli v postupném celostátním sjednocování odborných, provozních, hospodářských a řídících činností odborné organizace státní památkové péče. V roce 2017 obdržel Cenu Ministerstva kultury za památkovou péči.
Mgr. Ludmila Drncová
Narozena v roce 1951, do odborné organizace SPP nastoupila v dubnu roku 1985 na místo specialistky pro restaurování. V letech 1997– 2007 měla na starost Program restaurování movitých kulturních památek v Plzeňském a Karlovarském kraji. V roce 1999 byla členkou pracovního týmu MK ČR pro Program restaurování movitých kulturních památek. Do roku 2004 byla členkou restaurátorské komise MK ČR – poradního orgánu pro udělování povolení k restaurování. Od roku 2004 byla vedoucí oddělení restaurování a průzkumů. Vedla větší počet akcí celkové obnovy významných nemovitých památek s velkým podílem restaurování, například obnovu kostela sv. Mikuláše v Čečovicích a kostela Všech svatých v Horšově či celkovou obnovu Městského divadla v Karlových Varech. Od dubna roku 2007 do září roku 2010 vykonávala funkci ředitelky ÚOP v Plzni (včetně objektů ve správě NPÚ, ÚOP v Plzni).
Pavel Jerie
Narozen 1947, studoval dějiny umění na Univerzitě Karlově. V Národním památkovém ústavu, dříve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody, pracuje od roku 1968. Působil v oblasti péče o historická města, zejména Telč, Prachatice, Třeboň, Jindřichův Hradec, Terezín a Český Krumlov. Vykonával přímý památkový dohled nad restaurováním nejvýznačnějších památek, jakými jsou v Praze Stavovské divadlo, Rudolfinum, Obecní dům, Národní divadlo či Müllerova vila a také chrám sv. Barbory v Kutné Hoře. Je dlouholetým členem Českého národního komitétu ICOMOS. V letech 2006–2008 byl generálním ředitelem NPÚ. V současné době i nadále působí při restaurování památek například poutního kostela na Zelené hoře u Žďáru, zámků v Telči, Uherčicích, Velkých Losinách a Českém Krumlově a při celkové, právě dokončované obnově Národního muzea.
Doc. PhDr. Josef Štulc, CSc.
Narozen v roce 1944, studoval architekturu na Fakultě stavební ČVUT v Praze a dějiny umění a klasickou archeologii na FF UK. Aspiranturu v ÚDU AV ČR nedokončil, aspirantské minimum v roce 1978 však ano. V letech 1990–2002 působil jako ředitel SÚPP. Do roku 2009 pracoval jako hlavní, následně jako vedoucí konzervátor NPÚ. V současné době je pedagogickým pracovníkem v odboru metodiky, vědy a vzdělávání v NPÚ. Je aktivním reprezentantem české památkové péče v zahraničí, a to zejména prostřednictvím organizace ICOMOS. Přednáší na FA ČVUT v Praze, kde se v roce 2010 habilitoval. Od roku 2006 externě přednáší na FS ČVUT v Praze a na Fakultě architektury a umění TU v Liberci. Je členem řady výborů, komisí a odborných rad, jako je např. Vědecká rada pro státní památkovou péči Ministerstva kultury. Je autorem téměř dvou stovek odborných textů.
Prof. Ing. arch. akad. arch. Václav Girsa
Narozen v roce 1945, v roce 1969 absolvoval Fakultu stavební ČVUT Praha, obor architektura a poté v roce 1972 AVU Praha, školu architektury. Až do roku 1990 pracoval v SÚRPMO Praha a od roku 1991 v GIRSA AT s.r.o., Atelier pro obnovu a konzervaci historických staveb s arch. Miloslavem Hanzlem, od 2016 STRNADOVÁ-GIRSA s.r.o. Pedagogickou dráhu začal na FA ČVUT v roce 1992, od roku 1995 jako docent pro obor rekonstrukce a ochrana památek a od roku 2008 jako profesor a zároveň jako vedoucí Ústavu památkové péče FA ČVUT. Celoživotně se věnuje obnově historického stavebního fondu, kde vytvořil rozsáhlý soubor realizací, oceňovaný u nás i v zahraničí. Je členem řady profesních organizací, členem Vědecké rady NPÚ a řady odborných komisí v oblasti památkové péče. Od ledna 2015 je prezidentem Českého národního komitétu ICOMOS.
Ing. arch. Miloslav Hanzl
Narozen v roce 1954, 20 let působil ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů. V roce 1991 založil s prof. Václavem Girsou ateliér obnovy a konzervace historických staveb GIRSA AT. Ateliér působil na celém území České republiky (hrad Bezděz, zámek Frýdlant, zámek Český Krumlov, hrad Rabí, hrad Lipnice, Müllerova vila v Praze, usedlost Kotlářka v Praze apod.), ale i v zahraničí (hrad a zámek Bauska, katedrála v Rize, hrad v Césis apod.). Realizace podle projektů tandemu Girsa – Hanzl získala Řadu ocenění, včetně mezinárodních (ceny Grand Prix Obce architektů v letech 1994, 1999, 2001, 2003, ceny Europa Nostra Awards v letech 2000, 2003, 2004, 2008, 2010) a řadu dalších. Od roku 2013 pracuje Miloslav Hanzl jako svobodný architekt v oboru památkové péče. Je členem České komory architektů a Českého národního komitétu ICOMOS.
PhDr. Kateřina Bečková
Narozená v roce 1957, vystudovala obor teorie kultury na FF UK. Od roku 1981 působí v Muzeu hlavního města Prahy jako kurátorka sbírky historických fotografií a Langweilova modelu Prahy. V letech 2003–2006 pracovala též v Národním památkovém ústavu jako vedoucí redaktorka časopisu Zprávy památkové péče. Občanská aktivita ve prospěch památek ji zavedla do Klubu Za starou Prahu, jehož se stala v roce 1997 nejprve místopředsedkyní a v roce 2000 byla zvolena do čela spolku. Ve funkci předsedkyně Klubu působí dosud. V bohaté publikační činnosti se zaměřila na historii stavebních proměn Prahy v období od 19. století (zejména knižní řada Zmizelá Praha) a hojně publikuje v médiích své názory na situaci v oblasti ochrany památek.
Ing. arch. Karel Kuča
Narozen v roce 1961 v Chlumci nad Cidlinou. Je absolventem Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně (1980–1985). V letech 1986–1991 pracoval v památkových ústavech v Brně a Českých Budějovicích, od roku 1991 působí jako architekt a urbanista a především historik těchto oborů. Jeho nejobsáhlejším dílem je osmisvazková encyklopedie Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Je spoluautorem první syntetické publikace mapující dřevěnou sakrální architekturu v celo- evropském rámci: Dřevěné kostely a zvonice v Evropě. Je autorem více než 30 knih z oblasti historie urbanismu a architektury i teorie a praxe památkové péče. Je členem různých odborných grémií Národního památkového ústavu a Ministerstva kultury. Je individuálním členem ICOMOS i exekutivního výboru jeho Českého národního komitétu.
Ing. arch. Petr Chotěbor, CSc.
Narozen v roce 1950, vystudoval v roce 1975 Fakultu stavební na ČVUT. Poté studoval středověkou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1975–1982 pracoval pro Středočeský podnik pro konzervaci a obnovu kulturních památek se sídlem v Kostelci nad Černými lesy, zaměstnán v útvaru projekce postupně jako projektant, samostatný projektant a vedoucí ateliéru. Od roku 1982 pracuje na Pražském hradě jako památkář – specialista v Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky. Věnuje se stavebně historickým průzkumům, průzkumům opevněných feudálních sídel v Čechách, zejména tvrzí, dále problematice středověké architektury, středověkých stavebních hutí, dokumentaci kamenických značek a kresebným rekonstrukcím staveb.
Romana Balcarová, akad. mal.
Narozená v roce 1959, absolventka Akademie výtvarných umění v Praze. Jako restaurátorka výtvarných děl činná od r. 1987. Podílela se na četných nálezech a restaurování středověkých nástěnných maleb. K nejkvalitnějším dílům krásného slohu se zařadil objev maleb v kostele P. Marie ve Starém Městě u Bruntálu, konvolut románských maleb doplnil objev v Hrozové. Dlouhodobě se věnuje i restaurování barokních nástěnných maleb, polychromovaných dřevořezeb a závěsných obrazů. Spolupracovala na restaurování výzdoby Svatováclavské kaple katedrály sv. Víta a v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě, v kaplích kostela sv. Mikuláše na Malé Straně, opony a foyeru Národního divadla a s institucemi: Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně, Galerie výtvarných umění v Ostravě, Muzeum umění Olomouc, Slezské zemské muzeum v Opavě. Její restaurátorské práce bývají pravidelně nominovány na cenu NPÚ Patrimonium pro futuro.
Doc. PhDr. Tomáš Kotalík, CSc.
Narozen v roce 1951, vystudoval dějiny umění-historie na dnešní MU (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) v Brně a na FF UK v Praze, a to v letech 1969–1974. Na FF UK také obhájit doktorát (1975), kandidaturu (1986) a konečně na AVU docenturu (1990). Jeho profesní působení je spojeno s Pražským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody, Katedrou dějin umění na AVU a KA ČVUT. V letech 2003 a 2004 byl prvním ředitelem Národního památkového ústavu a od roku 2003 současně také vedoucím Katedry teorie dějin umění na AVU. V letech 1997–2003 a znovu 2010–2014 působil jako rektor AVU. Je členem řady komisí, rad, sborů, jako je například Vědecká rada generální ředitelky Národního památkového ústavu, či exekutivní výbor Národního komitétu ICOMOS. Je autorem či spoluautorem řady odborných publikací, směřujícím zejména do oblasti moderního umění a architektury.
Prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc.
Narozen v roce 1946, vystudoval Fakultu stavební na ČVUT v Praze (1963-1969), obor architektura. V letech 1971–1974 byl interním aspirantem na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Od roku 1974 spolupracoval při archeologických výzkumech Archeologického ústavu AV ČR. Působil v ateliéru lidové architektury SÚRPMO (1974–1986). V letech 1986–1989 byl vědeckým pracovníkem SÚPPOP. Zde významně přispěl k památkové ochraně vesnických památkových staveb i areálů. Od roku 1989 působí na FA ČVUT, kde se habilitoval (1993) a získal profesuru (2005). Od roku 2007 působil na Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK Praha a Fakulty stavitelství ČVUT Praha. Je zakládajícím členem Sdružení pro stavebněhistorický průzkum a byl, či je členem řady odborných či redakčních rad a komisí, jako jsou např. Vědecká rada ministra kultury pro památkovou péči. Ve své hojné publikační činnosti se soustředí zejména na výzkumy lidové architektury a vesnického urbanismu.
PhDr. Pavel Slavko
Narozen v roce 1956, vystudoval na katedře dějin umění dnešní MU v Brně. Po dobu studií aktivně pracoval na archeologických výzkumech, památkových objektech a vypomáhal při evidenci mobiliárních fondů. Po studiích vedla jeho cesta do Českých Budějovic na tehdejší oddělení dokumentace a evidence movitých a nemovitých památek Památkového ústavu (1981– 1988). Od roku 1988 působí jako vedoucí správy Státního hradu a zámku Český Krumlov, tedy jako kastelán. S jeho jménem je spojena řada úspěšných akcí obnovy areálu této mimořádné památky, ať již je to barokní divadlo (v roce 1992 byl zakládající člen Nadace barokního divadla zámku Český Krumlov), nebo zámecké muzeum. Zámecký areál v Českém Krumlově je nejen jednou z nejnavštěvovanějších památek v České republice, ale také místo mnohých kulturních aktivit, které z něj činí živou součást mimořádné atmosféry této památkové rezervace, zapsané na Seznam UNESCO
PhDr. Ivana Holásková
Narozená v roce 1953, absolventka humanitního gymnázia na Lerchově ulici v Brně, studovala obor sociologie a pedagogika na UJEP v Brně v letech 1976 až 1981. Pracovala jako personalistka Kovopodniku města Brna, dokumentátorka a překladatelka pro Fakultní nemocnici v Brně. V roce 1978 nastoupila s manželem na státní zámek Lednice, zde působila jako zástupkyně kastelána a od roku 1992 působí jako kastelánka. V roce 1989 se jí podařilo odvrátit přestavbu zámku v zemědělské muzeum. V roce 1996 byl zámek Lednice zapsán na Seznam UNESCO. Došlo k rozsáhlým opravám celého objektu včetně jednoho z největších evropských parků. Doktorka Ivana Holásková, přestože není historička umění nebo architektka, zasvětila většinu svého života záchraně zámku, jenž díky ní můžeme nazývat perlou jižní Moravy.
