Slovo pana prezidenta úvodem
aneb Kulturní památky netleskají
Vážení čtenáři publikace Pocta české památkové péči
1989–2019, chci se s Vámi potěšit nad úsilím mnoha
lidí, kteří v uplynulých třiceti letech přiložili ruku
k dílu a obnovili, někdy doslova vyzdvihli z popela
vzácné památky z dědictví našich předků.
Možná jste mnozí zaznamenali, že jsem při nedávném
jmenování nového ministra kultury Lubomíra
Zaorálka vyzval, aby se věnoval záchraně kulturních
památek třeba i na úkor živé kultury. Poznamenal
jsem, že mu za to asi nebude nikdo tleskat jako za
účast na premiérách a udělování grantů, ale zajistí,
aby po něm něco zůstalo, neboť kulturní památky,
které vytvořili naši předci, netleskají, kulturní památky
mlčí a chátrají. Mnohé a mnoho.
Naštěstí, jak ukazují památky uvedené v tomto sborníku,
je také dost institucí i jednotlivců, kteří usilují
o to, aby po nás „něco zůstalo“ pro příští generace.
Potěšilo mne, že náš Pražský hrad, jedna z nejvzácnějších
památek, která se rovněž v posledních třiceti
letech dočkala zásadní obnovy, se stal místem ocenění
lidí, kteří věnovali a věnují záchraně a péči o naše
památkové bohatství svou energii a tvůrčí i fyzické
síly.
Desítky tisíc hlasů ve veřejné anketě ,,Kudy z nudy“
o nejlepší památku 2019 svědčí o velkém a nelíčeném
zájmu o uchování dědictví našich předků i o tom, že
přece jen tichý potlesk při návštěvě těchto a dalších
památek zaznívá. Patří těm, kteří si potlesk opravdu
zaslouží.
Váš Miloš Zeman
