Uplynulo již celé století od chvíle, kdy Josip Plečnik opustil pozici profesora na pražské Uměleckoprůmyslové škole a více než čtvrť století od velkolepé výstavy jeho díla v prostorách Pražského Hradu. Protože jeho dílo neztratilo nic ze své aktuálnosti, chceme ho dnes připomenout výstavou v tereziánském křídle.
Budou na ní představeny všechny tři etapy jeho životní a umělecké pouti. Ranné období ve Vídni 1892-1911, kde se s tovaryše truhlářského řemesla vypracoval na posluchače prestižní mistrovské školy prof.Otto Wagnera na Akademii výtvarných umění, stal se jeho vůdčím spolupracovníkem a posléze i samostatným architektem, který získal respekt stavbami Zacherlova domu a kostela sv.Ducha.
Když následník trůnu Ferdinand d´Este zabránil jeho jmenování Wagnerovým nástupcem, nastoupilo jeho druhé tvůrčí období : jeho přítel ze studentských let Jan Kotěra ho prosadil na místo profesora Uměleckoprůmyslové školy a tak se Plečnik přestěhoval do Prahy , kde za 10 let vychoval pět desítek předních českých architektů.
V roce 1921 začala závěrečná etapa jeho života. Přijal profesuru v rodné Lublani, avšak zároveň vykonával funkci hradního architekta na Pražském Hradě, kterému dal vynikajícími úpravami dnešní důstojnou podobu k reprezentaci prezidentského úřadu. Zároveň začal přetvářet i tvář slovinské metropole, kterou obohacoval až do své smrti řadou urbanistických souborů i architektonických soliterů.
Zapomenut v době pozdního modernismu byl Josip Plečnik na konci dvacátého století znovuobjeven výstavou v Centre Pompidou v Paříži v roce 1986 a konečně expozicí na Pražském Hradě v létě 1995. Ve svém díle originálním způsobem propojuje tradice antické a renesanční architektury s moderním chápáním prostoru a inovativními technologickými metodami. Proto je jeho dílo inspirativní i pro současnost.
Expozice, která potrvá od 1.4.-31.10. 2022 v Tereziánském křídle Pražského hradu, obsahuje dokumenty a modely ze státních i soukromých sbírek v České republice a ve Slovinsku.
prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc., Hon. FAIA
